Evropská komise přišla v létě s návrhem, který má revidovat pravidla pro energetické štítky. Co obsahuje?Návrh Komise řeší vícero věcí. Z hlediska spotřebitele je nejviditelnější škála energetických tříd. Došlo totiž k tomu, že energetický štítek se stal obětí vlastního úspěchu. Většina produktových skupin se postupem času dostala do situace, kdy se 90 % a více výrobků ocitlo v nejvyšší energetické třídě A. Vyřešilo se to tak, že se zavedly třídy A+, A++, A+++ a pak se zjistilo, že zákazník nedokáže rozlišit, o kolik je výrobek třídy A+ lepší nebo horší než třídy vedle něj. Navíc, zároveň existuje paralelní legislativa o ekodesignu, která stanovuje minimální normy pro energetickou účinnost.
Chladničky, mrazničky a jejich kombinace pak například mají energetický štítek, kde se škála pohybuje od je A+++ až po D. Ale pouze třída A+ a lepší mohou být na trhu. To znamená, že třídy A, B, C a D jsou na štítku vidět, ale nesmí se prodávat. Když si dnes zákazník koupí chladničku A+, má tak vlastně nejhorší možný výrobek, a ne ten nejlepší, jak by naznačoval název.
Jak se má tento systém zpřehlednit?Podle návrhu by se měly kategorie výrobků pohybovat od A do G. Průměr trhu by měl být uprostřed štítku, tedy ve třídách C a D. Lze počítat s tím, že postupně se většina výrobků posune znovu do třídy A. V momentě, kdy by se to stalo s podstatnou částí trhu, provede se revize a výrobky se znovu rozdělí do tříd v rozsahu A až G, aby škála skutečně odpovídala úspornosti.
Následné revize by spadaly do pravomocí Komise, nebo by musel vzniknout další legislativní návrh, který by procházel obvyklým kolečkem? Bylo by to v pravomoci Evropské komise. Zároveň by ale proběhl konzultační proces, v rámci kterého se mohou vyjádřit všechny zainteresované strany. Své stanovisko mohou k zapracování podat i členské země. Rámcová směrnice by tedy nastavila pravidla a důležité je, že pro každou produktovou skupinu by se pak změny prováděly individuálně, tedy v jiných časech.
Jaký je vlastně rozdíl v tom, jestli si koupím výrobek ve třídě A+, nebo A+++. Kolik peněz mi to pomůže ušetřit?To se liší podle kategorie výrobku. V některých se může rozdíl ve spotřebě energie pohybovat okolo 30 až 40 %, jinde je to jen 10 až 20 %. Je pravda, že ne vždy se vyplatí vyměnit jakýkoli funkční výrobek za nový jen proto, že se na trhu objeví něco úspornějšího, protože návratnost se může pohybovat v řádu několika let. Co se však většinou vyplatí, to je pečlivý výběr v případě nákupu nových výrobků. Samotný produkt sice stojí několik tisíc korun, ale během deseti let za jeho provoz zaplatíme další tisíce. Proto je vhodné vybírat si ty úspornější.
Co dalšího Komise navrhuje?Směrnice nově zavádí povinnou elektronickou databázi výrobků na evropském trhu, do které budou výrobci své produkty registrovat. Tak to funguje ve většině vyspělých ekonomik světa. Díky takové databázi jsou informace o výrobcích k dispozici na jednom místě a mohou sloužit Evropské komisi, dozorovým orgánům a pravděpodobně i spotřebitelům, kterým to usnadní rozhodování.
Dá se říct, že důvodem pro tuto změnu je nedostatečná kontrola dozorových orgánů? Je to pro ně příliš složité nebo náročné?V principu je to tak. Logika databáze spočívá v tom, že když například v Německu nějaký výrobek otestují a výsledky zanesou do databáze, mělo by být možné zjistit, pod jakým názvem se výrobek prodává v Česku, a výsledek bychom tedy měli být schopni uplatnit bez zvláštního testování. Testy jsou drahé a technicky náročné, ale databáze by měla v tomto ohledu situaci usnadnit.
Zdá se, že pro spotřebitele mohou být tyto změny pozitivní. Jak se na to budou dívat obchodníci?Na databázi by si obchodníci neměli příliš stěžovat, protože je nezasáhne – údaje do ní budou vyplňovat výrobci. Pro obchodníky by mohla určitou zátěž představovat změna štítkování. Návrh předpokládá, že proběhne v průběhu deseti dnů – kdy musí zmizet starý štítek a umístit se nový. I to by měla usnadňovat elektronická databáze, protože z ní si mohou obchodníci potřebné informace stáhnout a vytisknout. Změna ale proběhne u každé produktové skupiny zvlášť. Znamená to, že třeba během jednoho týdne se bude přechod na nový systém týkat například jen vysavačů nebo praček. Pro zákazníka by to měla být dostatečně rychlá změna. Směrnice k tomu navíc předpokládá, že členské země uspořádají kampaně, které spotřebitelům celou situaci vysvětlí.
Jak to bude se spotřebiči, které jsou v prodeji už dnes? Budou se na ně změny také vztahovat?Obecně platí zásada, že by se nemělo přistupovat k retroaktivním opatřením. Když se například stanoví, že se přestane prodávat určitý typ vysavačů nebo žárovek, obchodníci se mohou předzásobit a nakoupené produkty prodávat tak dlouho, jak potřebují. Od určitého data se už ale na trh nesmějí uvádět nové výrobky. U této konkrétní revize bych předpokládal, že dvě chladničky na jedné prodejně by neměly mít dva různé štítky – tedy starý a nový, aby nevznikal chaos. Lze předpokládat, že technické parametry výrobku zůstávají stejné, a tak bude stačit přidělit mu pouze nový index energetické účinnosti. To by neměl být pro vystavení nového štítku s jinou energetickou třídou problém.
Zmiňovali jsme se už o pohledu spotřebitelů i obchodníků. Co ale výrobci? Jak budou změny vnímat oni?Když už nějaká legislativa platí, asociace výrobců mají zájem na tom, aby se dodržovala, protože velké zodpovědné firmy ji naplňují a žádají to i po ostatních. Právě tyto asociace volají po vyšší úrovni dozorových aktivit. Proto se někteří výrobci přímo zúčastnili projektů zaměřených na testování spotřebičů nebo měli zájem na tom, aby se uskutečnily. Ve chvíli, kdy se jedná o konkrétních technických požadavcích, jsou asociace výrobců samozřejmě aktivní, vstupují do diskuze a usilují o to, aby se standardy vyvíjely určitým směrem. Na to ale mají jako lobbistická sdružení nárok.
Zveřejněno: 3.11.2015
Autor: Adéla Denková, EuractivCZ
Celý článek:
