Kde se ty úspory ztrácejí? Překážky a rady jak je překonat

Snižování spotřeby energie představuje
jedinečnou příležitost řešit tři základní
energetické problémy: bezpečnost dodávek,
klimatické změny a ekonomický rozvoj.
Podle údajů Mezinárodní energetické
agentury je díky programům úspor energie
zavedeným po roce 1973 dnešní světová
spotřeba energie o 50% nižší než by
byla bez nich. Do roku 2030 by se však
bylo možné snížit spotřebu o dalších 83 EJ,
pokud by se povedlo uskutečnit další ekonomicky
návratná úsporná opatření.

Proč však stále tak významný podíl z celkového
potenciálu úspor zůstává nevyužitý? Existuje široká
řada bariér, které brání širšímu využití úspor
energie v praxi. Mezi ně patří: nedostatečný přístup
k investicím, neadekvátní informace o cenách
energie, nedostatek informací o možnostech
konkrétních opatření, problém majitele – nájemce.
Právě posledně jmenovaná bariéra je jednou
ze základních ukázek nedostatečné motivace
k úsporám energie: pronajímatel nabízí k užívání
vybavené nemovitosti i elektrospotřebiče, ale
placením účtu za jejich spotřebu je pověřený
nájemce. Takže pronajímatel bude nakupovat
levné výrobky s cílem minimalizovat svoje investice
a nájemce má tedy možnost pouze usilovat
o jejich úsporný provoz.
Analogický, respektive opačný problém nastává
v řadě kancelářských budov nebo hotelech,
kde nájemce chce maximalizovat svůj
komfort bez ohledu na spotřebovanou energii.
I proto v těchto případech pronajímatel, platící
účet za energii, instaluje například detektory
pohybu, omezující spotřebu energie po opuštění
místnosti jejím uživatelem.
Studie zabývající se tímto problémem
v Norsku uvádí, že spotřeba energie potřebná
k provozu pronajímaných kanceláří je až o 20%
vyšší než spotřeba energie kanceláří využívaných
přímo jejich vlastníky. Přitom pouze 20%
kanceláří využívají přímo jejich majitelé.
Jiná studie z Holandska srovnává vybavenost
domácností energeticky účinnými zdroji tepla
a tepelnou izolací domů v závislosti na jejich formě
vlastnictví. Byty a domy v soukromém vlastnictví
mají o 20 až 30% častější výskyt uvedených
opatření oproti domácnostem v pronájmu,
přičemž 47% domů se pronajímá.
Příkladem spotřebiče, jehož využití narůstá
zásadním způsobem, jsou set-top-boxy pro příjem
digitálního televizního vysílání. Například
v USA je jich v provozu takřka 150 milionů,
respektive v průměru 1,5 na domácnost. Jejich
průměrná spotřeba elektrické energie je 10 až
25 wattů, potenciál úspor však až 75%. Problém
je, že v mnoha případech není tento spotřebič
kupován přímo zákazníkem, ale provozovatelem
kabelové nebo satelitní televizní sítě…
Jaké jsou základní doporučované metody
pro eliminaci těchto zbytečně vysokých spotřeb
energie? I když zázračné řešení neexistuje, obecně
doporučované zásady jsou následující:

• Smlouvy mezi vlastníkem a uživatelem by ve
vetší míře měla poukazovat na náklady spojené
se spotřebou energie

• Zákonné limity omezující spotřebu energie nebo
stanovující energetickou účinnost provozu
mohou omezit celkovou spotřebu výrobků nebo
budov

• Zajištění vhodných informací pro majitele i uživatele
výrobků a budov.

Informace v článku jsou založené na publikaci:
Mind the Gap – Quantifying Principal-Agent Problems
in Energy Efficiency, vydané v říjnu 2007
Mezinárodní energetickou agenturou. Informace
o ní jsou k dispozici na adrese:

http://www.iea.org/w/bookshop/add.aspx?id=324