sobota 10. května 2008

Revize Evropské směrnice o energetickém štítkování – kam dál?

Tvůrci zásad energetické účinnosti a energetických politik se obecně shodují na tom, že systém energetického štítkování domácích spotřebičů se osvědčil jako velmi efektivní nástroj podpory šetření energie. Aktualizace tohoto systému, zahrnující nové spotřebiče a revize energetických tříd, však není tak pravidelná, jak se původně zamýšlelo. Evropská komise proto iniciovala úpravu směrnice o energetickém štítkování, v níž vznesla několik důležitých otázek v tomto ohledu. Během procesu veřejných konzultací se k této záležitosti vyjádřilo 67 organizací a zástupců průmyslu, stejně představitelé vlád různých zemí.

Ukázalo se, že označovací schéma je již dnes zastaralé, do značné míry dokonce i v podmínkách střední Evropy, a že ztratilo svou informační hodnotu pro spotřebitele. Tudíž je naléhavě nutné celý systém aktualizovat a upravit tak, aby znovu mohl hrát svou roli při transformaci trhu směrem k energeticky efektivnějším domácím spotřebičům. Kromě toho je potřebné, aby byly v rámci schématu označování energetickými štítky doplněny minimální normy účinnosti (realizované pomocí směrnice o ekologickém schématu).

Co označovat štítky: Několik organizací včetně SEVEn předložilo Evropské komisi následující návrh:

A) krátkodobě (přijetí komisí do konce roku 2008):
· Aktualizace štítku pro chladící zařízení zrušením energetických tříd A+ a A++ a předefinováním stupnice A-G tak, že spotřebiče třídy A musí mít ukazatel 20 nebo nižší.
· Zavedení označování energetickými štítky u televizních přijímačů.
· Zahrnutí přísnějších pravidel pro měření a datum revize v upravených a nových směrnicích.

B) střednědobě (přijetí komisí v roce 2009):
· Aktualizace štítku pro klimatizační zařízení.
· Zavedení označování energetickými štítky EU u ohřívačů vody a kotlů.

Vzhledem k úspěšnosti systému energetického štítkování, včetně skutečnosti, že tento systém spotřebitelé znají, se také zdá logické rozšířit oblast povinného označování štítky i na další produkty: další domácí spotřebiče, výrobky používané mimo domácnost a produkty, které mají vliv na další užití energie. Je však nutné mít na paměti, že koncepce energetického štítkování také představuje tržní nástroj, mělo by se tedy u každého produktu pečlivě zvážit, zdali je tento nástroj vhodný vzhledem k cílové skupině, a jak tento nástroj zapadne to kompletního balíčku (např. minimální normy ekologického schématu, informační požadavky, štítek obsahující stupnici A až G, schvalovací štítek).

Jak kontrolovat štítky: Nejde však pouze o seznam produktů, které by se měly označovat energetickými štítky, cílem je rovněž dosáhnout toho, aby byly výrobky řádně a správně hodnoceny. Údaje o energetické náročnosti uvádějí sami dodavatelé. Podle předpisů vnitřního trhu Evropské unie jsou úřady jednotlivých zemí povinny dohlížet na trh a kontrolovat neplnění předpisů. Směrnice o energetickém štítkování nepřímo odkazují na ověřovací proceduru, kterou by měly členské státy EU uplatňovat při verifikaci pravdivosti údajů o energetické náročnosti produktů (na energetickém štítku). Tyto směrnice však nepředpisuj, jak mají členské státy dohled nad trhem vykonávat – rozhodnutí je tedy na vládách jednotlivých zemí. Mezinárodní zkušenosti ukazují, že velká většina evropských zemí nikdy nepřistoupila k žádné kontrole správnosti údajů o energetické náročnosti výrobků. Mezi tyto země zřejmě patří všichni noví členové EU, ale i většina států evropské patnáctky. Podle dostupných informací jenom tři země pravidelně testují spotřebiče s cílem kontrolovat a prosadit uvádění přesných údajů o energetické náročnosti. Jedna země provádí pravidelné testy, ty se však netýkají prosazování uvádění správných údajů.

Plánovaná úprava energetického štítku je nepochybně skvělou příležitostí pro zvýšení pozornosti věnované označování spotřebičů energetickými štítky úřady jednotlivých evropských zemí.

Juraj Krivošík
SEVEn, Česká republika, koordinátor projektu CEECAP

Žádné komentáře: